Země je vězení a život ztrácí smysl.
Jak dlouho budu žít v tomtu zlém duchu.
Má mysl je vězení a já chci klidu trochu.
Chtěla bych žít dál, ale už jsem zemřela.
Uvnitř mne jen táhlá ozvěna
chvěje se a pomalu zaniká.
Už nikdy nebudu žít.
Jsem permanentně smutná.
A jediné, co v mé mysli ještě zbývá
je slabá prosba.
Plazí se šedou kůrou mozkovou
a její slova mi zní v uších
vždy, když se vracím.
,,Mám tě ráda, prosím, vrať se domů."
